Pečení muffinů je moje hodně oblíbená zábava. Jenže k pečeních bezlepkových jsem se odhodlávala dlouho. Ale fakt to stálo za to!

Když jsem je dělala prvně, fakt jsem se bála jak dopadnou. Použila jsem skoro to samé jako na tuhle verzi, ale nebyly tak vláčné. A napodruhé už byly úplně bezva! Třeba by si je oblíbil i můj děda.

Děda mák zbožňoval. Bral ho tak trochu jako všelék a jakmile neměl alespoň jednou týdně něco s mákem, hned byl z toho na nervy. A tak babičce nezbývalo nic jiného, než péct s mákem...hodně. A taky dobře.

Když si člověk někde koupí koláč s mákem, bývá často vysušený a trochu bez té makové chuti. ale moje babička, která mák zpracovávala od mládí skoro denně, ví jak na to! Nám totiž její makové náplň tak chutnají, jsou tak dobré, makové a jemné! Má totiž speciální rodinou recepturu, to je taková finta, že se mák svaří s mlíkem a jablečným pyré. A je to fakt mňamka, taková, že se ani nedivím dědovi, který babičce pořád domlouval ať je upeče.

Tak jsem vyhodnotila, že asi prostě musím být po dědovi. Jinak to vysvětlit nejde - já prostě bez máku neumím žít! Miluju makovou granolu, miluju makovou kaši, miluju jablka s mákem a miluju taky tyhle makové muffinky (pro mě) bez lepku.


Jsou rychlé, snadné a plus je i to, že se spotřebují uvařené jáhly! Ségra si je zamilovala, hlavně s lučinovým krémem na vrchu. Jo,a rozhodně nejsou suchý, zdrclý ani nic takovýho úplně bezlepkovýho - fakt!