Měla jsem absťák po pečení. A tak jsem pomocí (malého) vybavení spíže během několika minut vykouzlila tyhle super čokoládové muffínky!

Znáte to, jen tak se nudíte, něco upečete, pak to ochutnáte a pak už nemůžete přestat. Ale to neva. Protože základ receptu tvoří datličky a vločky, pak kakao a cuketa. Proč zrovna cuketa? Tak první důvod je takovej...no prostě, upřímně by se mi kazila v lednici, ale hlavně proto, že muffiny jsou díky ní vláčné. 

Muffinů by se dalo udělat milion příchutí na miliardu způsobů! Měla jsem doma kuchařku, muffinvou a přeslazanou, se kterou to začalo. Všechno co se mého kuchařského zapálení týče. Dala mi jí ségra k Vánocům a hned na silvestra byla moje premiéra. Dělala jsem pomerančový, a úplně jsem zkazila krém, ale díky pomoci dospělého se nakonec povedly. Měla jsem ohromnou radost. A pak už můj každý víkend vypadal stejně - s vařečkou v puse, teda vlastně v míse, a s muffinama v troubě. Rodiče ani ségra se nastačili divit kolik jich peču. To mám asi po babičce, ta jakmile jeden den nepeče (nebo nepleje cibule), hned má špatný svědomý. Proto pokaždé když jedu k babičce, je něco napečeno. Nejradši mám její makové koláče, protože babička dělá ten nejlepší mák na náplně buchet a koláčů. Ale to tolik nesouvisí s mým muffi-příběhem.



Jedny z nejkrásnějších chvil co si pamatuju, je právě pečení. A u pečení muffinů to platí dvojnásob! Jak s babičkou vždycky na posvícení pečeme koláče a na vánoce cukroví. Ona vypráví kdo jí to naučil a jak dlouho peče podle tohoto receptu. Druhá babička mě vždycky učila zase buchty a kynuté těsto. Ale když jsem třeba upekla jablečné muffiny a ségra je pak vzala druhý den do školy a pak přišla s tím, že všechny její kamarádky říkaly, že to byly ty nejlepší muffiny co kdy jedly, měla jsem fakt radost. Nebo nikdy nezapomenu mámin rozplývající výraz, když ochutnala borůvkové muffiny. Zeptala se co v nich je a já řekla, že mouka, borůvky, 250 g másla... a ona "celý máslo? To se nedivim že sou tak dobrý....".
Taky si pamatuju, když jednou přišla ségra domů, jako že je teď veganka. Já naštvaná, že teď nebude jíst moje muffiny dala hlavu dohromady a nejistě upekla mangové muffiny. Byly z manga banánu, mouky a oleje, a já se tak moc bála aby se povedly. A stalo se. Ani nevím jak, protože nikdy před tím jsem nepekla vegansky a vůbec jsem neřešila co v mých muffinech je. A v tu chvíli jsem se odvázala. Už jsem přestala dělat pro mě už nudné muffiny jen z cukru, másla a mouky a začala jsem objevovat škálu nových chutí. Jednou jsem místo másla zkusila olivový olej, a hned byly jiné. Podruhé jsem do těsta přidala arašídové máslo a jindy zase řecký jogurt. Na halloweena jsem se odvážila a udělala muffiny jako mozečky. A tak s tou "starou dobrou klasikou muffinama" experimentuju doteď. Třeba jako teď.